Coursingový Rej v Horách.
Tak máme za sebou námi očekávanou akcičku "Rej v Horách", která se konala v Jesenikách na Ranči -Orel. Samozřejmě akcičku pořádala Bára od Moravskoslezkého coursingu. Akce předčila veškeré očekávání,ale od začátku.Ve čtvrtek jsem objela známý, aby nám půjčili třetí spacák.Jsme sice jen dva lidi, ale krátkosrstý afričan se téže vyžadoval vlastního pytle....V pátek dopoledne jsem narvala auto-respektive kufr k prasknutí (to víte 3x deka pro psa,2xdeka pro nás,3x spacák,3xgranule atd. atd, prostě spousta nutných věcí).Trochu se mi ulevilo při pohledu na ostatní auta na místě, že nejsem jediná, co nemůže pro všemožné opravdu důležité věci na 3dny zavřít kufr . Jen náš kamarád Tonda tiše podotknul otázku "Jak jezdíme na týden, jestli si půjčujem vozík či snad zahrádku...."přehlídla jsem tuto jízlivou poznámku a jala jsme se ubytovat.Chatička teda fakt nádherná, ranč taky nádherný,příroda překrásná...Už první dojem utvrzoval na skvělou akci ve skvělém místě. Protože se Anubis dostal do rodiny "lehkých pijáků" a stal se z něj pes mílující hospodu,už jsme hned kvačili pro to jedno chlazené....a s nadsázku se dá říci,že jsem tam zůstali až do neděle. Mezitím teda jsme si odskočili na páteční noční bojovku, která byla fakt echtovní.Naštěstí se ten můj hafan v lese (narozdíl ode mě) vůbec nebál.Brala jsem celou věc jako jednu velkou srandu .Když nám náš "pražácký" kamarád vysvětloval večer u piva, že teda jako narazil na stezce odvahy naprosto "na férovku ksichtem" do stromu,nikdo tomu nevěřil.Jne někdo jízlivě podotknul " A kde byl pes?".Podle jeho čumáku asi na cestě... Radši jsem zalila tuto informaci kvalitním burčákem a Anubis si spokojeně ležel u našich nohou.Pak jsem šla spát (neberu za docela o.k.popisovat na psích stránkách opilecké řeči přítomných z večera).Nutno podotknout,že noc ve spacáku se psem opravdu není to pravé ořechové.Sice na prvníh pohled se zdálo,že mám vlastní zdroj topení, k ránu jsme se však vzbudila a viděla v nohách zamotané psí tělíčko.Rezignované sedělo a koukalo do tmy-pravděpodobně Anubis nepochopil princip spacího pytle.A tak jsem si vzpoměla na záložní třetí spacák a od té doby ke mě Anub už do pytle nevlezl...a pak že není inteligentí.
Při raním venčení Anubise jsem potkala jeden solidně rozbitý nos a až po pár metrech mi došlo,že to je náš pražácký kamarád Petr.Evidentně o srážce jeho nosu a stromu nelhal....Opět sem nebudu psát jízlivé poznámky ostatních účastníků.No a pak přišel na řadu coursing.
Coursing byl bombový, k tomu není co dodávat. Snad jen to Anubisovo "obvinění", že při jednom běhu převálcoval třetího soupeře-bílou parsonku a že teda je "prdlajs gentleman" Takže uvádím na na pravou
míru,že parsonku mu pod nohy hodil Rony (druhý pes na trati), který běžel těsně vedle ní a Anub ji jen přeskočil...no dobře ještě trochu postrčil. Za zmíňku stojí,že obsluha naviáku (včetně mého přítele)měla stálý přísun alkoholu -respektive piva,který nosil náš kamarád&rozbitý nos....prostě bylo postaráno o všechno.Běhat se skončilo kolem 14 hod.Potom opět následoval hromadný přesun lidí a psů do hospody. V hospodě nás naštívilo pár štěnátek,které Anub má tak rád, po té nastala jedna rvačka Anuba a Čerta o jeden talíř s jedním kusem masa,dále hrádky psů...prostě pohodička. Kolem 15.hod nastal "nevšední pětiboj" který na nás vymyslela Barča. Nevšední byl, o tom žádná. Nevím sice co to je za povel změnit psa v trakař, ale Anub "obří slalom po dvou" zvládl bravůrně. Opičí dráhá nám moc nešla,neb nejsem blecha či kobyla , abych přeskakovala překážky určené pro parkukové koně stupně T. Ale nevzdávali jsem boj. Trochu mi tuhla krev v žilách při disciplíně "útěk za pánem",neb tuto disciplínu Anubis zná opačně- útěk od pána,ale i to jsme zvládli. Další boj byl v lese -zde jsme radši z bezpečnostních důvodů kamaráda "rozbitý nos" už nezvali. Po soutěžení jsme se zase přesunuli do hůspudky respektivě k ohýnku.Bylo to krásné pionýrské posezení u ohně...měli jsme sebou dokonce i profesionálnéího hasiče a tak se nikomu nemohlo nic stát.Psi si hráli,či se muckali,ale jinak byli v pohodě a byl na ně spoleh (rozpory o guláš,deku či jednu fenku nepočítám).
Ráno se člověk vzbudil a šel venčit psa,když vidí na kamarádovi "rozbitý nos" totálně spálené celé nohy od kolene ke kotníkům.....Trochu jsem zbledla při pohledu na popáleniny.Kamarád se však dušoval,že to je prý od těch kopřiv co jsou na louce....no nevím asi u nás na vesnici neznáme ty pravé kopřivy co rostou v Praze.Mi -poslední zdraví jedinci - jsme ještě vyrazili z celou skupinkou na výlet na rozhlednu a užívali si společného venčení.Na toto venčení bylo pár připomínek. A to takových,že na rozhlednu jsme si všichni pěkně mákly do kopce. I ten náš afričan vyplázl jazyk. No a logicky,když jdu do kopce tak na zpátek musím jít i z kopce.Jenže né tady v Jeseníkách. Najednou jsem šli z kopce-zase do kopce a nikdo nevěřil že jdem domů.Ale došli jsem,hurá hurá.Na parkovišti jsme zatlačili slzu v oku, rozloučili se s dalšími horali,zkontrolovali navzájem další účast společné úžasné akcičky a jeli dom.
O Anubisovi tři dny nikdo nevěděl a takto spal bezprostředně po příjezdu.Opravdu akce byla naprosto úžasná a už teď se těšíme na Slavotín. Děkuji Barče,že dělá pro nás tak skvělé akce se psy.
PS: Kamarádovi popáleniny od kopřiv skončili ošetřenín na klinice s diagnózou popáleniny 3.stupně!!! A tak dostal novou přezdívku - Jan Palach a jeho pes :)